Ondřej S. Nečas

Noční motýl

První příběh ze série detektivek z 15. století s vyšetřovatelem Mojmírem Mrázem ze Žezlic, zvláštním zmocněncem moravského zemského soudu.

Mojmír zde vyráží do zapadlého městečka kdesi v moravských lesích, aby pátral po osudu vnučky starého přítele, která utekla s tlupou potulných komediantů. Na místě se dozvídá o tajemném přízraku zvaném Noční motýl, jenž děsí obyvatele městečka a má už na svědomí několik životů. Na pověry však Mojmír Mráz nikdy nedal, tenhle vrah bude zřejmě až příliš skutečný a bude třeba jej zastavit dřív, než udeří znovu.

Když mě oslovili z nakladatelství Mystery Press, abych pro ně napsal historickou detektivku, byla to čest i zodpovědnost. Do té chvíle jsem měl za sebou několik detektivních příběhů, ale všechny spadaly do žánru sci-fi nebo fantasy. Přestože jsem se vždy snažil s fantastickými rekvizitami neplýtvat a soustředit se na detektivní zápletku, své světy jsem si přece jen mohl svobodně vymýšlet. Tohle byla první knížka z reálné historie. Ačkoliv jsem se opět snažil soustředit především na děj a dobové reálie nechávat spíše v pozadí, i tak to znamenalo spoustu hodin studia literatury a konzultací. Nepochybuji, že odborníci najdou mnoho nedostatků, i tak ale věřím, že se mi povedlo aspoň trochu úkolu dostát a výsledkem je zábavná a napínavá knížka.

Zrnko v soukolí

Krátce po událostech prvního dílu se Mojmír Mráz s pomocníkem Kristiánem vracejí do Brna. Na klid však mohou zapomenout poté, co obdrží poněkud výstřední pozvání na hostinu, při níž má být odhalena cenná relikvie. Brzy dojde k vraždě a je zjevné, že to neskončí jen jedním mrtvým tělem. Vrah pracuje jako přesný hodinový stroj...

Tento příběh jsem chtěl pojmout jako hodinové soukolí, všechno do sebe mělo zapadat a každá událost měla být provázaná s ostatními, aby se celek postupně sestavil čtenáři před očima z jednotlivých koleček. Snad se to podařilo. Děj se tentokrát odehrává v Brně, což znamenalo další várku studia reálií, místopisu, dobové městské správy a tak dále. Je tam pěkná řádka detailů, které odpovídají realitě, daly spoustu práce a nikdo si jich nevšimne. Ale to nevadí, na tom moje texty nikdy nestály, hlavně aby děj byl zábaný a rozuzlení překvapivé.

Stříbrný měsíc

Zatím poslední příběh vyšetřovatele Mojmíra Mráze a jeho pomocníků. Jejich protivníkem je tentokrát penězokaz a uprchlý trestanec, který se rozhodl zlikvidovat rodinu purkmistra, jenž jej dostal do vězení. Ve hře však není jen jeho osobní pomsta, nýbrž i poklad, po němž pase více hráčů. Poklady ovšem mohou mít rozličnou podobu a jen málokterý si lze ve zdraví užít.

Tentokrát jsem proti Mojmírovi postavil zločince, který nehraje na pověry a mysticismus, poctivého vraha, který dovede vymyslet pěkně originální způsoby, jak někoho odeslat do záhrobí, a ještě o tom dát předem vědět. Scéna ze skladiště ledu je jedna z mých nejmilejších.

O princezně trochu zakleté

Pohádkový příběh pro malé i velké, o Honzovi, který by rád zachránil princeznu svojí udatností, o víle, která touží po dobrodružství, třebas i při záchraně princezny, o princi, který by pro zachraňování princezen nejraději použil vědu, a o princezně, která nehodlá jen čekat, až ji někdo zachrání.

Jsou tu také zlí loupežníci, hodné čarodejnice, podlí skřítci, popletení černokněžnící a spousta dalších postaviček, s nimiž by jistě bylo zábavné se potkat. Pokud by si vás zrovna nechtěli připravit k obědu.

Vždycky jsem toužil psát pohádky, zároveň mi ale odmalička v pohádkách cosi chybělo. Proč tráví draci čas v jeskyni? Jak si černokněžníci vydělávají na živobytí? Kam se chodí v křišťálovém zámku na záchod? Otázky, otázky, a nikde žádné odpovědi. Pokusil jsem se napsat příběh, který bude respektovat pravidla a poetiku pohádek a zároveň zkusí dohlédnout malinko hlouběji do fungování světa.

Knížka vyšla v krásné výpravné podobě v Mladé frontě s ilustracemi Lucie Dvořákové. Je už téměř rozebraná, ale tu a tam se dá ještě někde sehnat.

Čarodějův odkaz

Příběh na pomezí fantasy pro mladší a pohádky pro starší čtenáře. Vypráví o třech zvláštních kamarádech, původně zvířatech, nyní zakletých v lidské podobě, kteří se se svojí novou existencí popasují po svém. Vstupuje do toho samozřejmě mnoho dalších komplikací, jako je únos černokněžníkem, gladiátorské hry pořádané bojechtivou princeznou, pekelná byrokracie a nakonec i ty nejhorší nástrahy – osidla lásky.

Původně se zvažovalo, že by tento příběh vyšel společně s pohádkou O princezně trochu zakleté v jedné knížce. Z toho ovšem sešlo a nakonec obě knížky vyšly každá v jiném nakladatelství a v jiné úpravě, stále jsou to ale příběhy ze stejného světa a psané podobným stylem. Plánoval jsem ještě třetí díl, který by provázal osudy některých postav z obou předchozích příběhů, ale ten jsem nikdy nedokončil.

Knížka se umístila na druhém místě v literární soutěži Albatros 2010.

Kruté stroje

Zdánlivě banální případ vraždy tří lidí, kteří zřejmě věděli příliš mnoho, se povážlivě komplikuje, když na scénu vstupují démoni ovládající stroje a v novinách se objevuje podivný zašifrovaný inzerát skrývající vodítko k mimořádně cennému kouzlu. Felix Jonáš a jeho tým magických úderníků musejí napnout všechny své dedukční schopnosti, šarm a především veškerou hrubou sílu, která jim zbývá, pokud chtějí skrýš odhalit včas. A zatím kdesi v ukryté nádrži se zvolna probouzí obří mořská obluda…

Ano, z nějakého důvodu, který mi doteď není jasný, mě v roce 2011 přizvali k sérii Kladivo na čaroděje. Taková nabídka se neodmítá, a tak jsem se s vervou pustil do práce, přestože v té chvíli existoval jen první díl a kousek druhého. Výsledkem byla kniha s názvem, který jsme několikrát měnili, kandidáti byly Puzzle smrti, Železné skořápky, na konec vyhrálo Kruté stroje.

Projekt byl původně charakterizován jako série paranormálních detektivek, k čemuž jsem se hlásil spíš, postupně se z toho vyvinula spíše hororová městská fantasy říznutá absurdním humorem s občasnými gore prvky. Prostě něco pro intelektuály.

Síť přízraků

Před pěti sty lety uzavřela čarodějnice svoji duši do svitků s kouzly a hned nato byla upálena. Nyní se vrací a chce svá kouzla zpět. Jejich současní vlastníci se jich však nechtějí jen tak vzdát. Nejenom že si na nich založili živnosti, ale rovněž je známo, že má-li kouzlo změnit pána, ten starý musí zemřít. Po kouzlech ovšem pase více stran z různých důvodů. A nebyl by to Felix Jonáš, aby do toho zmatku neskočil po hlavě. Nejenže ho čekají souboje s čaroději, ale také se musí vypořádat s Vincencovou krizí identity, Klaudiinou touhou po dobrých skutcích a jednou pubertální holkou v nesnázích.

V druhém dílu už jsem věděl o trochu víc, co se ode mě očekává, netlačil jsem na detektivní pátrání a soustředil se na hororovou atmosféru.

V současnosti se pomalu schyluje ke druhé sérii, kde bych měl mít také svoje želízko v ohni...

Čtyřlístek a Mistrovství světa vynálezců

Jednou v zimě dostane Myšpulín pozvánku na akci zvanou Mistrovství světa vynálezců, a třebaže se mu příliš nechce, nakonec je okolnostmi vmanévrován do toho se zúčastnit. Soutěž se odehrává na ostrově nedaleko Austrálie a pořádá ji výstřední milionář, který sezval vědce a vynálezce z celého světa. Naše známá čtveřice si užívá atrakce tropického ráje, jenomže věci se brzy začnou komplikovat. Nejenže samotné klání skýtá všelijaké nástrahy, navíc je mezi účastníky Myšpulínův odvěký rival profesor Mrkonos...

Byl to takový pokus, který se lehce vymkl. Rozhodl jsem se napsat si jen tak pro radost příběh se starými dobrými kamarády ze Čtyřlístku, které jsme samozřejmě jako děti milovali. Měl to být příběh milý, barevný, příjemný, ztřeštěný a nezbytně taky o něco dospělejší. Nedělal jsem si žádné velké naděje, ale výsledek nakonec dopadl, nu... Dokonalé to jistě není, ale pro mě to dopadlo tak, jak jsem si přál. Mám z toho dobrý pocit.

V nakladatelství Čtyřlístek knížku nejdříve odmítli s tím, že prózu se vydávat nechystají, ale později mi napsal pan Vít Němeček, že text náhodou našel, líbil se mu a rád by jej vydal. To bylo v červenci 2013. V průběhu dalších dvou let se to různě ladilo, zvažovala se forma, nakonec bylo zvoleno elektronické vydání.

V současnosti už knížka k zakoupení není, snažil jsem se s nakladatelstvím nějak dojednat prodloužení licence, nebo v čem to vězí, ale zjevně to pro ně není prioritou. Toho využili nějací vykukové, kteří dokázali z elektronické verze vytáhnout zdroj (přísahám, že já jim ho nedal), knížku vytiskli v omezeném nákladu a prodávali na aukru jako raritu za 990 Kč. Občas se objeví někde v nějakém bazaru a cena už se vyšplhala k pěti tisícům. Mně zůstal dobrý pocit, že jsem pomohl stvořit sběratelský artefakt, někdo jiný se zřejmě napakoval...

Část knížky jsem namluvil vlastním hlasem, můžete zkusit ukázku.

Případy hejtmana Ambrože

Ve městě Bludově střeží klid pokojných měšťanů hejtman Ambrož Zátka a jeho tým vyšetřovatelů – víla Liliana, bojovnice Jasina, parta zbrojnošů, golem... zkrátka obvyklý fantasy tým, jaký zavoláte, když dojde ke zločinu. Dva detektivní příběhy ze světa na pomezí lidské historie a kouzelné země skřítků a víl. I tam se však najdou lupiči, vrazi a jiní zločinní živlové, které je třeba pochytat a zavřít.

Na začátku byla povídka Poslední ze čtyř, kterou jsem napsal pro časopis Pevnost. Plánoval jsem ji jako veselou odlehčenou parodii na detektivky a aniž bych přesně chápal, jak k tomu došlo, stala se povídkou pochmurnou, melancholickou až hororovou. Pátrání po vražedkyni, která z částí těl obětí sestavuje tělo pro démona, dostalo příchuť děsivější, než jsem předpokládal.

Nedlouho nato mě kontaktoval vydavatel Egon Čierny, jestli bych podle ní nenapsal knihu. Vznikly nakonec dva příběhy – Svědectví stínů a Dračí hra, které vyšly v jedné knize.

Zkažené sémě

Čtvrtý případ hejtmana Ambrože a jeho týmu, tentokrát musejí čelit tajmenému Kuchaři, který s pomocí kouzelných lektvarů pomáhá lidem plnit jejich sny. Nic ovšem není zadarmo...

Druhý díl Případů hejtmana Ambrože měl opět obsahovat dva příběhy, tohle byl první z nich. Knížka už byla skoro před vydáním, ale nakonec z toho sešlo, což mě dodnes mrzí. Text potom ležel nějaký čas v šuplíku, nakonec jej vydalo nakladatelství Epocha v řadě Edice Pevnost.

Z těch pěti je tenhle příběh asi nejblíže hororu, trošku jsem se utrhl ze řetězu. Ale pořád je to detektivka, byť ke konci malinko akčnější.

Zlaté zrcadlo

Poslední případ hejtmana Ambrože, v němž musí rozlousknout vraždy v hornickém městečku a jeden dávný případ žhářství, související s prokletým pokladem.

Tento příběh měl, jak už bylo řečeno, původně vyjít s tím předchozím v jedné knížce jako Případy hejtmana Ambrože 2. Bohužel z toho sešlo, a tak byla po několika letech vydána alespoň v této podobě. Tentokrát jsem skoro úplně opustil fantasy rekvizity a soustředil se na uvěřitelný středověký příběh a detektivní pátrání s uzavřeným okruhem podezřelých.

Pak už jsem fantasy svět opustil docela, což mě trochu mrzelo, asi s tím měla trochu co dělat ta frustrace z odpískaného vydání, buď jak buď, vrhnul jsem se na o chloupek serióznější pole historických detektivek.

Hejtman Ambrož a Mojmír Mráz mají leccos společného, ovšem ten první, i když je starší, má v sobě ještě hodně z bezstarostného světa pohádek a kouzel, druhý pak ví, že svět je dost nevyzpytatelné místo i bez nadpřirozena...

Růžový slon v domě a jiné logičnosti

Zkuste nemyslet na růžového slona. Pokud vám teď nelžu, tak mám doma růžového slona... Zábavná učebnice výrokové logiky ve formě hádanek, příběhů a zapeklitých úkolů ve stylu Raymonda Smullyana.

Tato knížka vznikla původně jako učební text pro potřeby přípravného kurzu k přijímacím testům Masarykovy univerzity (známé TSP), konkrétně k části Analytické myšlení. V té době se v těchto testech často vyskytovaly úkoly přímo inspirované Smullyanovou knížkou Jak se jmenuje tahle knížka? Vycházel jsem z ní tedy také, připravil jsem sady hádanek ze světa, kde lidé buďto vždy mluví pravdu, nebo vždy lžou, obalil jsem je napínavými příběhy s vlkodlaky, upíry, zločinci a detektivy a výsledek publikoval jako učebnici.

Později byla upravena i do podoby hybridní knihy – to je náš vynález, je to knížka, která obsahuje zvukovou nahrávku pro nevidomé, překlad do znakového jazyka pro neslyšící, všechno je otagované a provázané.

Supertajný večírek

Tato povídka je v pořadí druhá ze světa tajné organizace PV. První, Operace Picasso, vyhrála v literární soutěži Ikaros a vyšla následně v Ikarii 1/2003. Třetí, Pouliční lezci, vyšla už poté, co byla Ikarie přejmenována na XB1, v čísle 7/2012.

Supertajný večírek měl osud o něco zajímavější. Jednak vyšel knižně, ve sbírce 2006: Česká sci-fi, a následně si ho vybrali v Českém rozhlase pro dramatizaci. Co budu lhát, je to hlavně o známostech – to se tak na mě jednou obrátila Jitka Škápíková z ČRo, že prý mají dělat moderní žánry mladých autorů a ví, že já takové věci píšu, tak jestli bych jim něco nedodal.

Vylezla z toho větší věc, než bych myslel. Už jen to obsazení je luxusní: Aleš Procházka, Jiří Štěpnička, Ivan Řezáč, Lucie Vondráčková, Jana Stryková, Oldřich Vízner, Marcel Rošetzký, Josef Somr, Michal Pavlata, Marie Štípková, Václav Bálek, Tereza Klomínková a další. Nic podobného už se mi asi nikdy nepoštěstí.

Poslechnout si ji můžete pod tlačítkem Ukázka.

Dilema mentálního dálnopisu

Ano, napsal jsem i divadelní hru. Bylo to v době mých studií na Fakultě informatiky MU v rámci předmětu, který se tenkrát jmenoval snad Základy tvůrčího psaní, nebo tak nějak, pod vedením doc. Prokeše. Postupně se z toho stala tradice a dnes má studentské divadlo vlastní předmět. Někdy se nastuduje nějaká klasika, jindy, jako tenkrát v roce 2002, původní kus některého ze studentů, v tomto případě můj.

Premiéra a zároveň derniéra proběhla, byl to obrovský úspěch, záznam můžete zhlédnout pod uvedeným odkazem. Tím to mohlo všechno skončit, a také to na to 20 let vypadalo.

Až v roce 2020 se na mě obrátil Zdeněk Filipec, původní představitel profesora Housky, že by se k té hře rádi vrátili v jejich bio divadle Napříč.cz. Dokázali z toho udělat úžasné představení, které se doteď hraje a má úspěch – zaskočte na ně.

Sandra a Woo – překlad

Chvilku jsem si hrál také s překládáním webového komiksu Sandra and Woo. Byla to jen taková relaxace.

Jelikož autor nechce, aby jeho obrázky někdo upravoval, a případné překlady chce mít pouze ve formě titulků, udělal jsem si skript, který titulky zobrazuje přímo nad bublinami po najetí myši.

BUF

Už léta pracuji ve Středisku Teiresiás Masarykovy univerzity a po celou domu tvořím a využívám tento kus softwaru. Napsal jsem si ho na míru (i když, abych si nepřivlastnil všechnu slávu, vychází z maker pro WordPerfect, která stvořili kolegové ještě v minulém století) a v průběhu let jsem byl donucen upravit ho tak, aby s ním dokázali zacházet i jiní. V současnosti se prodává v univerzitním e-shopu a využívá jej několik institucí. Slouží, v kostce, pro sazbu a tisk Brailleova písma a má celou řadu pokročilých funkcí, které mnohdy nemají ani řádově dražší programy jako Duxbury.

Program získal ocenění Masarykovy univerzity za inovace MUNI Inovation Award 2021.

BlindMoose

Základ tohoto programu pro nás vytvořili dva studenti informatiky Jan Boček a Martin Endl v rámci své diplomové práce a nikdy jsme se od nich nedozvěděli, jak přišli na ten název. To bylo už před 20 lety a od té doby jsem to já, kdo ten program vyvíjí a sporadicky vylepšuje. Jeho smyslem je umožnit nevidomému pracovat s matematikou na počítači, a to nikoli hlasem, nýbrž pomocí brailleského zápisu na hmatovém displeji. Takových programů existuje více, ale mají zásadní nevýhody: většinou nepodporují českou bailleskou normu, vyžadují práci s obskurními formáty, možnosti importu a exportu jsou omezené a bývají pekelně drahé. BlindMoose měl být jednoduchá utilita pro Word, která nevyžaduje žádná složitá nastavení, prostě se spustí a můžete psát, stejně jako na pichťáku (úplně tak to není, ale nerad bych tu zabíhal do detailů). Díky své jednoduchosti se docela rozšířil, ale díky mé lenosti zas není známý tolik, jak by si zasloužil. Když se s ním seznámíte, má docela zajímavé funkce.

Horká vřídla Quilidaru

Zpátky k příběhům. Při studiu na informatice jsem se mimo jiné zabýval programy pro nevidomé a nějak jsem u toho zůstal – nu a jeden z projektů bylo i prostředí pro zvukové adventury DSA. Šlo v podstatě o hry bez grafiky, jen se zvukovým výstupem.

Horká vřídla Quilidaru byla vydařená hra, do jejíhož dabingu se zapojila spousta studentů a dalších kolegů z FI. Je už velice stará, ale pořád by se měla dát spustit i v nových Windows (pokud příliš nevyvede z míry váš antivir). Vyzkoušejte.

Později jsem ze stejného světa napsal ještě povídku Zastávka na Golarku, vyšla v Ikarii 4/2007.